Matematika je „královnou“ všech přírodovědných disciplín. Jak řekl jeden klasik, je jí vlastní nejvyšší pravda a krása. Její studium vám otevře dveře do světa logiky, přesnosti, abstrakce, ale i představivosti a kreativity. Do světa, který sice není hmatatelný, ale dokáže ten náš fyzický svět popisovat i modelovat.

Matematika je univerzálním jazykem vědy. Když ji budete rozvíjet, naučí vás myslet logicky správně, abstraktně, kriticky i deduktivně. Dokážete pak řešit problémy, zkoumat je z různých stran, ověřovat správnost řešení – a to zdaleka nejen problémy matematické.

Možná nebudete v životě hledat řešení rovnice nebo pátrat po neznámém vrcholu trojúhelníku, možná budete hledat nový lék, pátrat po neznámé diagnóze nebo navrhovat co nejkratší cestu, co nejvýhodnější trasu nebo se budete snažit dopadnout neznámého pachatele – i tak matematický způsob myšlení využijete. Dovednosti získané při studiu matematiky prostě v životě bohatě zúročíte a dají vám i konkurenční výhodu, ať už budete řešit ve své profesi problémy matematické, či jiné.

Pokud vystudujete přímo matematiku, se zaměřením na některou její aplikaci, bude vaše uplatnění na jednu stranu relativně úzké, specifické, na druhou stranu ale budete „vzácným zbožím“ na trhu práce. Uplatníte se obvykle tam, kde jsou vytvářeny velké systémy nebo analyzovány složité celky – např. analýza rizik v pojišťovnictví, zpracování ekonomických dat, modelování pomocí velkého objemu dat – třeba u meteorologie, povodní…, plánování, doprava a logistika (jízdní řády, trasy, „kritická cesta“), také medicínské obory jako genetika, epidemiologie.

Budete odborníkem, který vidí dovnitř problému, rozumí souvislostem, dokáže předvídat – modelovat, zvládne interpretovat data.

Matematiku ale využijete nejen v případě, že budete studovat přímo ji – její znalost vám pomůže jako doplněk v mnoha případech, kdy budete studovat jiné obory – medicínu, chemii, fyziku, ekonomiku, ale i humanitní vědy – např. sociologii. A samozřejmě u všech technických disciplín, v inženýrských oborech. Matematika je propojena i s oblastmi zdánlivě vzdálenými, jako je výtvarné či hudební umění. Matematické algoritmy využívá mnoho technologií, které nás obklopují a běžně je využíváme, např. navigace v mobilním telefonu.

V neposlední řadě je možné matematiku vystudovat a pak učit budoucí generace.

Z našeho gymnázia pochází množství studentů, kteří se zde věnovali matematice a poté v tom během studia vysoké školy zdárně pokračovali a dnes se věnují zajímavým a specifickým oblastem v jejich profesi. Například Daniel Král, nositel ceny Neuron – rozhovor s ním o tom, čemu se věnuje, najdete zde: https://www.nfneuron.cz/person/daniel-kral

Mnoho studentů se ale věnovalo matematice právě doplňkově, využili její potenciál být jazykem pro ostatní disciplíny, poskytnout velmi dobrý základ pro studium jiných oborů.

Za všechny pro ilustrativní příklad jsme udělali rozhovor s naším absolventem:

Jan Schäfer, absolvent vysoké školy ČVUT – FJFI (České vysoké učení technické, fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská)

• Podle čeho jsi se na gymnáziu rozhodoval, na co se zaměříš, jaký volitelný předmět si zvolíš? Proč sis vybral matematiku?
  Rozhodoval jsem se podle toho, co mě bavilo. Měl jsem a stále mám rád, když ve věcech kolem sebe vidím koncept příčiny a následku. Právě toto mi dávají přírodní vědy (biologie, chemie, fyzika, matematika, programování). Toto bohužel absolutně nevidím (nevím jestli jen sám) v humanitních oborech a u jazyků, které jsou pro mne jedna velká výjimka. V prvním kole výběru jsme my, technicky zaměření, měli v podstatě na výběr z matematiky, fyziky a programování. Biologie a chemie prvního kola výběru seminářů je v podstatě určená pro mediky. Moje semináře/volitelné předměty nakonec byly: matematika (septima + oktáva), fyzika (septima + oktáva), programování (čtyřhodinový v oktávě), deskriptivní geometrie (kterou jsem ke zlosti paní Pomykalové často řešil nejdřív početně nebo zásadně jinak, než bylo vyžadováno) a laborky z chemie (zde to bylo původně ze srandy, ale opravdu jsem si to užil. Byla to sranda, už jenom proto, že jsem tam byl jediný, kdo neměl seminář z chemie).
• Když sis ji vybral, jakou jsi měl představu o tom, co budeš studovat na vysoké škole a jaké najdeš uplatnění v praxi? Jakou vysokou školu jsi pak po gymnáziu studoval?
  Měl jsem pouze představu, jakým směrem chci jít (matematika, fyzika a programování). Abych řekl pravdu, tak konečný směr jsem si vybral asi týden před původním termínem odevzdání bakalářské práce. O uplatnění v praxi jsem se s tím, že budu mít alespoň základní kurz programování vůbec nebál, ale přesné vysněné místo jsem nikdy neměl. Vysokou školu jsem studoval FJFI ČVUT.
• Odpovídala realita těmto tvým představám, nebo jsi zjistil, že je to jinak? V čem?
  FJFI ČVUT je trochu zvláštní vysoká škola v tom, že první dva ročníky jsou pro skoro všechny ročníky velmi podobné, takže se dá velmi lehce přecházet na jiný obor. To se v konečném důsledku stane velmi mnoha zde studujícím. Školu v Bakalářském studiu dokončí něco okolo 15 %. Původně jsem studoval obor zaměřený nejvíce na matematiku, ale v průběhu studia jsem si uvědomil, že vysokoškolská až vědecká matematika není úplně pro mě, že bych chtěl za sebou vidět nějaké hmatatelnější výsledky. Proto jsem pak změnil obor blíže k programování. Poznámka: Vysokoškolská matematika začíná teprve ve chvíli, kdy Vám dochází řecká abeceda.
• Jaké byly možnosti Tvého uplatnění v praxi, když už jsi studoval/končil vysokou školu? Co sis vybral Ty, případně kam se ubíraly profesní cesty Tvých spolužáků?
  Mí spolužáci nakonec skončili buďto ve vědě nebo u programování. Abych řekl pravdu tak toto rozhodnutí velmi záleželo na typu člověka, jestli mu právě věda vyhovuje. Já jsem skončil u programování (konkrétně medicínské aplikace). Pracoval jsem na částečný úvazek už posledního půl roku studia. Oproti škole je to obrovský odpočinek a úleva.
• V čem bys řekl, že má na trhu práce výhodu člověk, který rozumí matematice a umí ji uplatnit? Kde to může zúročit?
  Jednoznačně v tom, jak umí přemýšlet. Trh práce je handrkování jako každé jiné. Jde v zásadě o dvě věci: prodat se a pak ukázat, že všechny ty lži, co jste o sobě navykládali zaměstnavateli jsou vlastně pravda. V podstatě celá matematika je postavena na několika axiomech (základních tvrzeních) a na nich stojí všechno ostatní. Základem vysokoškolské matematiky je schéma definice-věta-důkaz. Něco si nadefinuji, řeknu že to má nějakou vlastnost a toto dokážu tím, že dané tvrzení rozbiju na tvrzení, které už vím že platí. (Opravdu hodně zjednodušeně) Toto myšlení (naučené z matematiky) právě říká, že všechno se dá rozbít na nejjednodušší akce, které hravě zvládne každý (analýza) a dohromady mohou dávat celek (syntéza), který se předtím zdál velmi obtížně řešitelný nebo přímo neřešitelný. Toto myšlení a tento pohled dokáže ušetřit velkou spoustu času.
• Když to ohodnotíš zpětně, řekl bys, že sis tehdy na gymnáziu a poté při volbě vysoké školy vybral dobře?
  Na gymplu rozhodně. Tři semináře, které mi daly náskok na vysokou. Celá středoškolská matematika a fyzika se tam zopakovala během prvních dvou týdnů. Programování mi pomohlo se ulít z prvního semestru programování, kde se učily ty úplné základy. Dva semináře, které jsem si zvolil z velké části pro zábavu, ale taky mi mnoho daly. U vysoké školy bych si rovnou zvolil jiný obor, hned bych šel blíž programování než k vyloženě vysoké matematice.